ROZHOVOR s klinickou logopedkou, místopředsedkyní Asociace klinických logopedů (AKL) ČR, přední autorkou metodiky práce s lidmi s poruchami polykání, kreativní inovátorkou, snažící se tvořit nové testové materiály v logopedické diagnostice a mimo to také absolventkou olomoucké logopedie, která pracuje na neurologickém oddělení nemocnice. Pohled zpátky na studium, co představuje motivaci v každodenním úsilí a jak logopedická práce v nemocnici vypadá, představy a vize do budoucna, ale také rady pro současné studenty a přiblížení oblíbených osobností či publikací. ↓ Přečtěte si celý rozhovor. ↓ 

Na základě čeho, jste se rozhodovala, že půjdete studovat zrovna logopedii na UPOL? Kdybyste mohla volit znovu, měnila byste, nebo ne?

• Po střední pedagogické škole jsem chtěla studovat český jazyk a výtvarnou výchovu. Bohužel jsem se nedostala a rok jsem pracovala v mateřské škole. Nápad jít studovat logopedii vznikl tam, přímo mezi dětmi. Bylo to vždy velmi prestižní studium, na které bylo obtížné se dostat, zkusila jsem to a měla radost, že to vyšlo. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala, je to krásná práce.

Co pro Vás znamená "logopedie"? 

• Krásná práce s pacienty, kteří mají nějaké potíže v komunikaci nebo polykání. Mezi lidmi je stále mylně logopedie pouze spojována s artikulací, ale to je jen úplný vrchol ledovce.
  

Máte nějakou oblíbenou logopedickou osobnost? Někoho, ke komu vzhlížíte, kdo Vás třeba inspiruje, motivuje?

• Je jich určitě více. Jsem velmi ráda, že máme v oboru kolegyni Barču Červenkovou, která je velmi vzdělaná, skromná, úžasný člověk, terapeut i diagnostik a umí navíc předávat své znalosti dál. Taky velmi obdivuji naše slovenské kolegy, doc. Kapalkovou, prof. Csefalvaye a další. 

Měla jste dopředu nějakou mylnou představu / povědomí / předsudek/, který Vám studium, nebo kontakt s praxí, následně vyvrátil / osvětlil?

• Asi jsem si chvíli myslela, že když se něco naučím, tak to budu už umět, ale mám pocit, že se potřebuji učit a vzdělávat stále, a že je mnoho informací a dovedností, které bych chtěla zvládat a asi to nikdy nebude mít konec, a to je vlastně dobře.

Můžete prosím popsat, jak vypadá Váš typický běžný den v práci?

• Pracuji na neurologii v nemocnici, program mé práce je podřízený chodu oddělení a pacientům. Ráno a odpoledne chodí pacienti do ambulance, dopoledne pracuji s lidmi na lůžkových odděleních.

Z čeho, popř. jak se připravujete do práce? Máte třeba nějaké publikace, z kterých čerpáte nejvíce? A kolik času trávíte asi cca přípravami na klienty/pacienty?

• Novinky zapojuji v posledních letech, např. hodně z kurzů doc. Kapalkové. 

Jaká publikace je Vaše oblíbená, která Vám třeba pomohla co do přínosnosti?

• Od kolegyně Červenkové je skvělá kniha Rozvoj komunikačních a jazykových schopností u dětí od narození do tří let věku.

Co může očekávat klient/pacient, který přijde k Vám do ordinace/nemocnice/ambulance?

• Snad snahu co nejlépe diagnostikovat a pochopit hlavní problém, se kterým přichází a nabídnout i adekvátní terapii. Někdy je těžké splnit všechna očekávání, z podstaty věci to mnohokrát nejde.