Lucie a Alžběta - Měsíční stáž v Kazachstánu (2024)

Ve skupince deseti studentů různých oborů jsme v březnu 2024 vyrazili na měsíční dobrodružství. To začalo už na cestě do Kazachstánu zpožděním letadla již z Prahy do Istanbulu a pokračovalo na letišti v Istanbulu, kde jsme měli jen pár hodin na přestup do Šymkentu. V ranních hodinách jsme po cca 12 hod. přiletěli. Místní studenti nás vyzvedli na letišti, nesmělo chybět místní tradiční skupinové focení a poté nás odvezli na koleje.

Bydleli jsme po dvou v uzavřeném areálu university, nedaleko od centra města. Každý pokoj měl svou koupelničku se záchodem i balkónem a základní kuchyňské vybavení. Na každém patře byla velká společná kuchyň, pračky se sušárnou a v přízemí velká společenská místnost. Snídaně a obědy jsme většinou mívali v univerzitní kantýně, kde jsme se za velmi přijatelné ceny dobře najedli. Na večeře jsme většinou chodili do restaurací, kde jsme objevovali místní kuchyni.

Základem většiny pokrmů je maso (nejčastěji vepřové nebo skopové, ale narazili jsme také na koňské), které se zde připravuje mnoha způsoby.

Např. bešbarmak (národní jídlo z vařeného masa podávané s těstovinami a silným vývarem), který jsme mohli ochutnat v místní kantýně. Nechyběly ani různé druhy plněných taštičkových pokrmů jako je např. samsa. Překvapením pro nás byl kumys (fermentované kobylí mléko), které je zde považováno za národní nápoj. K pití jsme si nejčastěji dávali sypaný čaj, který se zde podává v konvicích s malými miskami a je nedílnou součástí každého jídla. Příjemně nás překvapily ceny v místních restauracích, které byly ve srovnání s Českem velmi příznivé. Díky tomu jsme mohli ochutnat opravdu širokou škálu místních specialit.

Univerzita pro nás pořádala prezentace a vystoupení orientovaná na jejich kulturu, od tradic (např. přijímání nevěsty v rodině manžela), tradičního jídla a pití, až po národní sport Buzkaši (navštívili jsme v rámci víkendového výletu) a zároveň přednášky o místní hudbě, umění, politické situaci a edukaci. Většina výuky byla v ruštině/kazaštině, protože si vyučující nebyli jistí svou angličtinou. Překlad nám však zajišťovali místní studenti angličtiny. V rámci náslechových stáží nás vzali do čtyř škol, ve kterých pro nás připravili interaktivní program jak s nahlédnutím do výuky, logopedické intervence, tak i do jejich kultury.

Univerzitní výuka byla od pondělí do čtvrtka, většinou jen v dopoledních hodinách, poté byl prostor na dobrovolné aktivity se studenty anebo volný čas. Pátky byly určené pro univerzitní výlety. Provedli nás po Šymkentu, jeho historickém nalezišti a ukázali nám jejich významné poutní místo a poté nedaleké jezero, kde jsme měli piknik.

Ze všech univerzitních výletů si nás nejvíce získal výlet do Turkestánu.

Jednalo se o celodenní výlet, který začínal brzy ráno. Před námi bylo 170 kilometrů cesty ze Šymkentu, ale díky místním studentům a jejich kytaře se z dlouhé jízdy stal hudební koncert. Střídali jsme kazašské písně a dětské říkanky s českými táborákovými hity a lidovkami, a tak nám cesta příjemně ubíhala.

První zastávkou v Turkestánu bylo majestátní Mauzoleum Chodži Ahmeda Jásavího. Kvůli probíhající rekonstrukci a modlitbě jsme sice nemohli dovnitř, ale okolní architektura a zahrady byly působivé samy o sobě. Následovala návštěva překrásné mešity, kam jsme již měli možnost vstoupit a prohlédnout si různé části interiéru. Místní studenti nás seznámili s pravidly chování v mešitách. Dozvěděli jsme se o vhodném oblečení, důvodech oddělení žen a mužů při modlitbě i o tom, jak má správná modlitba vypadat. Den vyvrcholil prohlídkou místa přezdívaného "Kazašské Benátky". Procházeli jsme se podél řeky, po které se plavily lodičky, a navštívili obchody s tradičními předměty (od šperků přes oblečení až po hudební nástroje). Celý den v Turkestánu jsme završili pozorováním velkolepé světelné vodní show a následným návratem do Šymkentu.

Víkendy jsme trávili každý po své ose, kdo chtěl, mohl vyjet na výlety nebo akce organizovanými místními studenty. Viděli jsme krásnou kazašskou přírodu v kaňonu Aksu, kde si ti nejodvážnější svlažili své kotníky v ledové řece. V rámci tohoto výletu se naše dodávka zasekla na bahnité cestě, ale společnými silami jsme ji dostali zpět na trať! Naší odměnou byl v závěru dne šálek čaje z horských bylin trhaných a připravovaných průvodcem v altánku nedaleko divokých koní.

Když jsme se zeptali na jejich národní sport buzkaši, řekli nám, že je to lepší na vlastní oči vidět. To jsme ale nevěděli, že se jedná čistě o mužskou záležitost a pokud jsou v průběhu hry v blízkosti ženy, symbolizuje to smůlu, např. kvůli přítomnosti ženy v obecenstvu muži padají z koní a vznikají vážná zranění. Manželky hráčů a jiné ženy se mohou vyskytovat na nedalekém kopci, kde zpovzdálí mohou utkání sledovat, ale z pozorování jich tam mnoho nebylo.

Na co se připravit: Kazaši vše řeší na poslední chvíli a že je něco naplánované, neznamená, že to tak doopravdy bude. Nikdy nechodí včas, ale od Vás se dochvilnost vyžaduje. Totální komunikace nebo základy ruštiny jsou výhodou (hlavně na tržištích, mimo město), pouze mladší generace mluví anglicky. S trochou fantazie či použití moderní technologie (ne vždy je internet k dispozici) se dá domluvit téměř s každým.

Sečteno podtrženo, stáž jsme si velmi užily jak po studijní stránce, tak i s objevováním nových míst a kultury a všem bychom tuto stáž doporučily. Pokud jste dobrodruhové a jen tak Vás něco nerozhodí, nebo naopak chcete vystoupit ze své komfortní zóny, tohle je ta nejlepší příležitost. Vždy se bylo na koho obrátit, ať už ve skupince nebo na univerzitách a i díky tomu krásné vzpomínky zůstanou na vždy.

Alžběta Kamarádová a Lucie Doležalová

V případě dotazů nás můžete kontaktovat na emailových adresách:

→ lucie.dolezalova04@upol.cz

→ alzbeta.kamaradova01@upol.cz